CHS REALGAR

Jak jsem říkala, v neděli vynecháme... Ale motivace byla docela silná a Martina do mě hučela, jak do nemocného koně, že se podíváme na agility a ring a když se příhodně dostaneme ke kruhu, vystavíme i psy... Tak jsme tedy jeli znova.

Corču bych za normálních okolností na žádnou, tím méně světovou výstavu nehlásila, ale zase když je 70 km od nás a stejně tam pojedeme... Nakonec velmi dobrá ze světovky je taky pěkný výsledek, tak proč ne? Takže jsem ji přihlásila, a když už, tak na oba dny.

Závod měl být pojatý spíš jako sranda, ale trochu se to zvrtlo, takže z toho byl nakonec docela dost těžký speciál, nicméně Cora předvedla na to, co umí (nebo spíš neumí) excelentní výkon. Přemluvila jsem ji, aby do terénu vůbec vlezla a pak tam taky i hledala a co našla, skvěle označila, takže jsem spokojená.

Naše premiéra proběhla po zhruba 6 trénincích a podle toho to taky vypadalo 

Se záchranařinou měl máloco společného, snad jen partu výborných lidiček

Přiznám se rovnou, že s ubíhajícím časem mě výstavy víc a víc nebaví. Jako mladší jsem jezdila docela ráda, ale se sbírkou, která byla doma (Bettynka na hranici VD a D, Zara zrovna tak, ne-li horší, Dita nedorostlá…), to byla trochu ztráta času. Pravda, Bettynka se předváděla vyloženě ráda, jak viděla pár lidí pohromadě, chodila, jak panenka. Zarka s výstavami taky problém neměla, moc ji těšilo, že ji někdo okukuje a hladí, jedno, kdo. Jen rozhodčí měli problém najít na nich nějakou výraznou přednost, kterou lze pochválit.