Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše premiéra agility

30. 4. 2009

Po  celkem  asi 6 tréninkových hodinách na parkuru jsem se nadrzo přihlásila na závody. Samozřejmě pro začátek neoficiální, protože já sice celkem umím, ale Corča ještě ne. Je mimořádně vnímavá a velmi se mi snaží vyhovět, jen to někdy opravdu nestíhá, když se příliš rozvášní. Ještě nereaguje moc rychle, takže různé otočky a stahovačky jí prostě nejdou, netrefí se mezi bočnice. Taky tunely ji moc neberou, zejména látkové. Nicméně neoficiálky v Masečíně byly pro začátečníky, tak proč ne. Abych v tom nebyla sama, vzala jsem s sebou Vítka a Isinku, která na jediné neoficiálky může (na žádnou oficiální akci díky našim zákonodárcům již nesmí). Byl se mnou několikrát trénovat a nebylo to zas až tak nejhorší. U nich je to obráceně – Vítek neumí a Isa umí, ale nechce (podstatně méně příznivá situace). Isinka je prostě moje, takže občas, když je už unavená, to prostě zabalí a odchází z parkuru směr panička, což Vítka neskutečně vytáčí.

Přesto jsem jim dost věřila, protože poslední trénink byl skoro fenomenální, odskákali téměř všechno, něco i lépe, než já s Corčou. To ale byly relativně krátké sekvence, všechno do 10 překážek. S velkou slávou jsme vyrazili z domu v 8 ráno a na místě byli v 9.05, protáhli jsme krátce berušky po lese, já jsem se později věnovala přejímce a Vítek snídani. Mezitím dojel také Pepa, aby se podíval, jak bude jeho ratolest slavná.

První běh byla hra - ne až tak úplně jednoduchý parkur opepřený spoustou plyšáků, pískacích hraček, tenisáků a sušených psích pochoutek po cestě.  Prohlídku jsme absolvovali s Vítkem, abych mu poradila, kde a jak si má s nástrahami tratě poradit.  Běžel první a vyrazili velice slibně, jen se cestou netrefili na áčko a při návratu si Isa s sebou přinesla provazový uzel. Bohužel, ztratila tím trochu Obrazekkoncentraci a začala, potvora, přemýšlet, kde má paničku. Po áčku dálka, jedna další skočka, tunel a zeď. To je Isinčina nejméně oblíbená překážka, poněvadž nevidí za ni a ve svém věku je už na sebe dost opatrná.  Zasekla se před zdí a za žádnou cenu se nenechala přemluvit ke skoku. Po chvilce se rozhodla, že toho má právě tak akorát a jala se odcházet. Sice jsem se ji pokusila povelem poslat zpátky, ale Isa s humorem sobě vlastním  skočila překážku, kterou měla v cestě, proběhla se tunelem, aby mi udělala radost, koukla na Vítka lákajícího ji ke zdi a odešla. No prostě průšvih. Synek to hodně obrečel, dospěl k rozhodnutí, že agility je vlastně „blbej sport“, kterému se rozhodně věnovat nebude. Nic neplatily moje lichotky, že vlastně běžel docela dobře, že prostě jen ta nešťastná zeď…

Já jsem se s Corčou víceméně diskla na tunelech, které moc nechce (v parkuru byly 3, takže 3 odmítnutí). Kromě toho běžela moc pěkně, skvěle odskákala i sekvenci s přeběhnutím a otočkou, kterou nikdy neviděla a nedělala. Přes diskvalifikaci jsem byla mimořádně spokojená. Zbytek času do skončení prvního běhu jsem strávila utěšováním synka. Obrazek

Druhý běh – agility, byl s malou pastičkou – kladina a áčko vedle sebe. Tam se vyřadila téměř polovina startovního pole včetně mě s oběma psy.  Vítek nešel ani na prohlídku trati, takže jsem si s Isou zaběhala taky já. Corinka nemá moc ráda kladinu, proto velmi ochotně zvolila áčko a moc se divila, že stojím a nechválím. Po opravě doběhla celý parkur téměř bez chyby, jen malé zaváhání u tunelu. Ise jsem věřila víc, ale nepohlídala jsem ji dostatečně a na áčko si šlápla jednou tlapičkou (možná drápkem), než jsem ji uřvala zpátky.  Zbytek parkuru bez chyby kromě přemýšlení u zdi, ale já ji přece jen dokážu přemluvit ke kdečemu.  Pikantní byl běh pro pokročilé závodníky, kteří měli 1. překážku v opačném směru, tedy nasměrovanou ven z parkuru (za ní byl po otočce látkový tunel). Spousta dobrých a zkušených týmů měla závažný problém už na startu, poněvadž psi nechápali, proč mají odejít, sotva přišli, otáčeli se zády k pánečkům a snažili se skočit něco úplně jiného.  Diváci se výborně bavili, ne tak již psovodi.

ObrazekTřetí  jumping byl zdálivě velmi jednoduchý, jen jedna změna vedení, poměrně snadná. Vítek přehodnotil svůj postoj k agility (mě taky moc nebaví pouštět ho k počítačovým hrám, tak to asi dělat nebudu) a rozhodl se to ještě jednou zkusit. Tentokrát zabojoval, 2x prchající Isu zastavil a zavolal zpátky (podruhé s mou dopomocí) a parkur by dokončil, nebýt té nešťastné zdi, tentokrát jako předposlední překážky.  Isinka ji po krátkém přemýšlení hbitě oběhla a postavila se před poslední překážku, kde nerozhodně postávala. Tušila, že takhle to být nemělo, ale zeď prostě skákat nebude a nebude! Nakonec s ní Vítek skočil cílovou překážku, čímž se diskvalifikoval, ale tentokrát to nesl statečně, vždyť skoro doběhl do cíle a bez chyby zvládl všechny ostatní nástrahy. Za odměnu dostal palačinky se šlehačkou (to byla taky velmi silná motivace) a na můj běh se myslím díval z galerie. Cora se standardně diskla v 2. tunelu na 3. odmítnutí. Na tunelech budem muset hooodně zapracovat.

 

 
 

 

Portrét



Kontakt

MVDr. Marta Skrejvalová

Praha

603 179 294

Archiv

Kalendář
<< září >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30