In memoriam
Se psy mám co do činění už od svých dětských let, prošlo mi jich rukama poměrně dost, někteří se zdrželi velmi krátce (do složené zkoušky nebo jinak ukončeného výcviku), jiní dlouho.
Ve svém výčtu nemohu nevzpomenout mého prvního pejska Čertíka, kterého jsem si vybrečela v 11 letech, pilně s ním navštěvovala cvičiště a došťouchala ho za vydatné pomoci instruktorů k obdivuhodným výkonům. Za zmínku stojí i Betka (Dita pod Měndou), kníračka, která byla mimořádně pracovitá - ponejvíce na maminčině zahrádce. Exteriérově žádná sláva, ale povahu měla skvělou, vždycky si každého získala svým chováním.
Maliňačka Zarka (Deba Korzár) se ke mně dostala velmi klikatou cestičkou, byl to můj první velký pes s neuvěřitelnou povahou, který mi mnohonásobně vrátil energii do ní vloženou. Odchovala 2 vrhy šikovných štěňat, vyhrála spoustu závodů a když nevyhrála, stejně na ni byla radost koukat, byla vynikající matka. Pomáhala vychovávat i Isu. Buggy, její dcera, měla smutnější začátek života - jako maličkou ji napadl pes a následky si nesla celý život, v přítomnosti ostatních psů nikdy nepodala ten správný výkon. I tak nám byla výbornou společnicí.
Nejnověji do této rubriky přibyla i kníračka Isa (Isabel Snowstar Drofa), můj první krásný pes. Absolvovala i nějaké výstavy a v podstatě ze všech přivezla titul. Co k ní říct? No Isa byla prostě Isa - temperamentní, akční, s hlavou stále plnou nápadů (spoustu jich jsme nějak úplně neoceňovali) a lumpáren, tvrdohlavá, svá. Takoví knírači se snad už nerodí. Získala si navždy srdce naše i našich kamarádů (nevím, jak to dokázala, když je víceméně prvoplánově žrala). Moc nám chybí...
Každý z našich pejsků byl něčím jedinečný a nějak originální, každý se zapsal v mém srdci i ve vzpomínkách. Měla jsem štěstí na prima psy