Jdi na obsah Jdi na menu
 


Závod náčelníka ZZP1

1. 5. 2009

Přestože Corča nemá nacvičeno zdaleka tolik, aby to bylo na zkoušku, přihlásila jsem se drze na závod podle ZZP 1.  Broněk Přibyl mě ujistil, že klidně můžu, že to bude spíš tréninkové, takový sranda závod pro začátečníky, co ještě moc neumí.  Paní rozhodčí ovšem  byla jiného názoru, tj. že se to musí podobat skutečnému závodu, takže to s tím tréninkem až tak úplně nevyšlo.

Změna proti ZZP byla taková,že víceméně maličko (ale opravdu jen maličko) zmenšili a spojili oba prostory jako 1 průchod se 3 osobami - jedna pod zemí, 1 polozavřený úkryt v úrovni terénu,1 volně ležící osoba. Navíc byl průchod pojatý spíš jako RH – za psem jsme do sutiny nesměli. Pravda, v domečku, který byl součástí sutiny, bych to chápala, ale venku, zvlášť pro mladé psy… Doba 20 minut byla docela krátká, ale zvládnout se to asi dalo, když vezmu v úvahu, že jednoznačně nejvíc času jsem strávila přemlouváním své berušky, aby do té sutiny vůbec vlezla.  Cora je samozřejmě závislačka, která má velké potíže s povelem volno a vysílačkou kamkoli.

Bylo to docela drama, když jsem to slyšela, chtěla jsem to okamžitě zabalit, poněvadž Corča v podstatě nemá vysílačku dál, než na 5-6 metrů, takže jsem si nedokázala představit, jak prohledává barák 20x60m s centrální chodbou a bandou malých bočních místností samostatně. Nicméně překvapivě tam bez větších protestů vlezla, dokonce relativně snaživě hledala a 1. osobu na chodbě tohoto docela velkého domu našla po 7 minutách, přičemž se tam ještě stihla nažrat bůhvíčeho (žijou tam bezdomovci). Teoreticky  se pes myslím dal sledovat a případně i řídit zvenčí vyraženými okny a dveřmi, to jsem ovšem nestihla ani využít. V prvním momentě jsem si to neuvědomila a pak už nebylo třeba.

Poté jsme pokračovaly na opravdové poctivé sutině z cihel, tvárnic a zbytků panelů, do které se Corče tedy ale opravdu nechtělo, přemlouvání bylo hodně dlouhé.  Znechuceně courala po sutině, tvářila se, že ji to moc nebaví, a neustále se ohlížela s jasným signálem v očích: vždyť už jsem tady, nestačilo by to už? Fakt musím ještě kousek?  A jak daleko?

Najednou nasála, otočila se a utekla do zadní části (20 m ode mě jí najednou vůbec  nevadilo) a hvězdně vyštěkala volně ležící osobu v jámě mezi touhle hroznou sutí. Poslední část sutiny byla opravdu na vysílačku min. 6-7 m po betonu a pak až další hnusná suť, vítr šel od nás, takže osobu, která byla víceméně na růžku, by pes musel natáhnout zevnitř sutinového pole, tj aspoň 8-9 m od psovoda. K ní jsme samozřejmě nedošly, ukončila jsem speciál po 17-18 minutách, neboť mi bylo jasné, že tohle je nad Cořiny  schopnosti a nechtěla jsem ji otrávit. Nechala jsem jí odběhnout a vyštěkat jednoho z figurantů, aby měla chuť do další práce. Dlužno říct, že 3. osobu nenašel nikdo z 9 závodících. Takže se 125 body jsem byla na průběžném 1. místě  s  nejlepším speciálem a 60 bodovým náskokem před ostatními. Corinka vzhledem k tomu, co umí (nebo spíš neumí) předvedla přímo hvězdnou práci. Se speciálem se nakonec popasovala vcelku dobře.  Pravda, není nijak hr do práce ( poprvé se jí  ale  stalo, že měla hledat někoho, koho neviděla do sutiny odejít, to bylo velké překvápko), ale dá se přemluvit a  jakmile už osobu cítí, není moc ovladatelná a začne doopravdy hledat a snažit se. Jako základ pro další práci si nic lepšího nemůžu přát.

Na  poslušnosti předvedla Cora přesně to, co umí –  jsme ve fázi viditelných odměn za každou překážkou, takže to podle toho vypadalo. Zasklila skok daleký, skok vysoký, hlavně proto, že aportík za překážkou neviděla a navíc jsem za ní hned nešla , vysoký žebřík (ten v životě neviděla), plazení rourou taky není její silná stránka a vysílačka už vůbec ne. Přece jsem tam ten balonek nenesla, tak co by se tam honila? Taky houpačku neumí ještě samostatně sklopit, musela jsem jí trochu pomoci. Realistických 42   bodů  mě bohužel připravilo o celkové vítězství. Samozřejmě to byly body zasloužené, prostě předvedla hvězdně to, co umí, co neumí jednoduše předvést nemohla a body zadarmo se prostě nerozdávají.

 

Vcelku mě Corča velmi mile překvapila, ukecala jsem ji, aby do víceméně neznámého a vcelku hnusného prostoru vůbec vlezla a navíc tam i hledala, vyštěkání má moc pěkné už od mala, krásně vyštěkala i úplně zavřený úkryt (překvápko pro mě). Trošku se sice divila, že míček není od zachráněného, ale nakonec byl aspoň ode mě, tak to skousla. Ale ten pohled, když jsem jí osobu jen ukázala a pak zase  začala přikrývat - totální zmatek, vůbec nechápala, co má tohle znamenat, pobavilo mě to. Speciál byl sice  docela těžký (možná hlavně s ohledem na nedocvičenost a nezkušenost),  ale  vcelku asi proveditelný pro zkušenějšího psa. Corča byla nejmladší a nejméně zkušená a dopadla vlastně nejlépe (ale třeba jsme měly jen větší kliku). Natřely jsme to i některým psům se zkouškou, což docela potěší moje ambiciózní ego. Corince to samozřejmě bylo fuk, tu potěšilo tahání za míček a pamlsky, svého velkého vítězství si evidentně není vědoma, tudíž určitě nezpychne.

 
 

 

Portrét



Kontakt

MVDr. Marta Skrejvalová

Praha

603 179 294

Archiv

Kalendář
<< květen >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
  1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31