CHS REALGAR

Opět jem nevydržela a půjčila Corču Vítkovi, tentokrát jsem toho ale vůbec nelitovala, byli oba super. Na 1. ročníku Poháru CHS Z Gilanu se pro nás stal morálním vítězem a neoficiálně vyhrál kategorii bez obran.

Tak jsem zase hloupě půjčila psa dítěti a měla jsem se na to vykašlat a jet na závody sama. Stejně jsem jela sama

Abych v tom nebyla sama, zblba jsem chudáka Martinu, že přijela až z Pardubic do Prahy na zkoušku ZPU1. Pan rozhodčí se tomu dost divil, netuším proč.

Agihrátky se konaly opět v hezkém areálu PetCenter v horních Počernicích. Vítek chtěl moc na závody, tak jsem obětovala svou účast a půjčila mu Coru (Isa už neběhá, neb nevidí a Shelby ještě neběhá, ale až bude, to bude nářez :-)

Dobrodružný víkend u Martiny Linhartové a jejího přítele Martina by opravdu super. Přejímku na jejich neoficiálkách jsem přislíbila už někdy zjara, odměnou mi měl být start 2 psů. Jenže všechno bylo jinak...

Letos jme jeli na tábor na 14 dní, opět se záchranáři KZJ. V jednotce to trochu vře, což se podepsalo na celkové atmosféře, nicméně jsme si to skvěle užívali. Corča moc pěkně cvičila, budem muset hooodně zapracovat na vysílačce, je zoufale nesamostatná. Shelby se uvedla skvěle, je tak roztomilá, že jí všichni  tolerovali dennodenní courání po táboře od chatky k chatce. Isinka a Cherry standardně pilně hlídaly, Isa jen hlučně a neškodně, Cherry trochu otravně, ale nikoho naštěstí nepožrala.

Letošní dovolená byla nadvakrát, Brněnští záchranáři letos po 4 Žirovnicích změnili lokál a zakotvili v malebném kempu v Zahradišti. Bohužel jeli jen na týden, proto jsem si druhý týden dovolené vymyslela agiliťácký tábor v Českých Budějovicích. I tam bylo pěkně, i když jsem musela pobyt trochu zkrátit vzhledem k chorobě, kterou jsem si uhnala prochladnutím po dešti. Bůhví, jestli na mě nějaké prase  neprsklo chřipku.

Tak se holky zase vycajchnovaly, ostuda byla dokonalá. Ještěže to všichni berou sportovně, mimo jiné i Vítek, což mě velmi mile překvapilo.

Jako každý rok, i letos jsem si předsevzala, že si připravím do auta cyklistické rukavice, abych si neudělala puchýře při blbnutí se senem. Jako každý rok na to samozřejmě došlo až po prvním obracení, když už jsem je měla.

Coruška se trochu začíná podobat kníračům (že by vliv vůdkyně smečky?), zejména svým smyslem pro humor  a pravidelnou nespolehlivostí svých výkonů. Normálně si ze mě dělá srandu! Budu jí to muset brzy zatrhnout, na zkoušce se předvedla jako trotl, který nic neumí.