Jdi na obsah Jdi na menu
 


29. 4. 2009

Ve vzpomínkách nemohu opomenout kníračku Betty, se kterou jsem prvně přičichla k pořádnému výcviku blížícímu se vrcholové úrovni.

  *3. 6. 1988, + 15. 12. 2004

Betka byla moje kníračka - 3. v pořadí. Po malé pepřačce Betty a černostříbřité Ditě jsem pořídila kníračku také své sestře. Starala se o ni vcelku velmi vzorně do té doby, než změnila zaměstnání a začala chodit z práce velmi pozdě. Betynka jí z nedostatku práce trochu hospodařila v bytě a proto ji Hanka na čas uskladnila u rodičů. Tam Betka zahradničila ve velkém stylu, lovila myši a krtky a s nimi samozřejmě také „sklízela“ rajčata a okurky na záhonech. Když jsem na návštěvě rodičů viděla její nornické práce, hbitě jsem jim navrhla výměnu psů – na štěkání po dvorku stačí Dita, která se bála všech nových věcí a stresovala ji i procházka do neznámého prostředí. Betku jsem si vzala já a začala s ní cvičit.

Bettynka vášnivě ráda stopovala a aportovala, takže správně vedený výcvik byl radostí. Během necelých 2 měsíců jsme zvládly zkoušku ZMMP a poté následovala spousta závodů podle ZMP 1 a o rok později i podle ZMP2. Mám ještě schované diplomy za umístění, v té době se plechové poháry nerozdávaly, spíš drobné předměty – vázičky, hrnečky, činky, vodítka a tak. Byly jsme během 1 roku celkem slušně vybavené pro výcvik až 3 psů. Bohužel jsme jí později vyrobili nedopatřením reakci na střelbu, což samozřejmě mělo vliv na její další kariéru. Přestaly jsme vyhrávat, po výborné stopě a velmi pěkných speciálkách byla pak poslušnost sázkou do loterie. Vždy jsem si losovala (nebo vyměnila) číslo 1 a doufala, že třeba nevyjde rána a poslušnost docvičíme. Několikrát se zadařilo, ale Betynčina bázlivost po výstřelu byla čím dál horší, proto jsem se s těžkým srdcem rozhodla, že ji dalším závoděním děsit nebudu (s hodně těžkým – stopu nikdy neměla pod 95 a speciální cviky podobně, mezi 94 a 98 body, poslušnost bez střelby nejhůř 96 bodů).

Na výstavách jsme nijak úspěšné nebyly, Bettynka nebyla žádná krasavice, ocenění velmi dobrá od Dr. Stanka bylo myslím jejím vrcholem, dál jsem štěstí nepokoušela, poněvadž se mi i tak zdálo hodnocení značně nadsazené. Bonitaci zvládla Betka v pohodě. Odchovala 1 vrh štěňat a byla výborná matka, 3 z jejích štěňat se dožila 15 let. Bettynka byla do vysokého věku velmi aktivní, později, po smrti Ditušky, jsem ji nechala rodičům, aby si užívala zasloužený důchod, ovšem hlavně proto, že ve škole ji nebylo kde mít, pouze ve venkovním kotci, což by jí nesvědčilo. Ve 14 letech jsem u ní řešila těžký zánět dělohy, ale i operaci přežila ve zdraví a v 16,5 letech ji sklátila náhlá mozková příhoda, víceméně uprostřed akce.

 
 

 

Portrét



Kontakt

MVDr. Marta Skrejvalová

Praha

603 179 294

Archiv

Kalendář
<< červenec >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31