Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zkouška za všechny prachy

5. 6. 2009

Coruška se trochu začíná podobat kníračům (že by vliv vůdkyně smečky?), zejména svým smyslem pro humor  a pravidelnou nespolehlivostí svých výkonů. Normálně si ze mě dělá srandu! Budu jí to muset brzy zatrhnout, na zkoušce se předvedla jako trotl, který nic neumí.  

Po neúspěšné zkoušce RH-E, kde se projevila reakce na střelbu (spíš v kombinaci s neupevněným odložením), jsme poměrně pilně cvičily. Zvlášť na agility to bylo skvělé, odkládala jsem ji během prohlídky parkuru a mohla jsem klidně chodit i běhat po celém parkuru, aniž by se Cora hnula z místa. Taky jsme párkrát procvičili střílení, nijak nereagovala, jen nebyla ráda, ale ležet vydržela.  Věnovala jsem se také aportování, ale předsedání Corču až tak nebaví. Všechny tyhle cviky jsou moc statické.  Když to jakž takž bylo slušně nacvičené, ještě jsme jí našlapali 1 cizí stopu – tedy šlapal Pepa, to až tak cizí nebylo, nicméně snaživě ho hledala a hvězdně vyštěkala. Tak jsem se přihlásila, ovšem dověděla jsem se, že je plno, že jen snad jako náhradník. 

Další 3 týdny jsme jenom vycházkovaly a moc necvičily, nějak nebyl čas a nálada, skoro pořád pršelo a já jsem docela hydrofobní.  Takže jsem ani na stopě nebyla, snad jen na 2 nebo 3 vlastních, Pepa nějak nestíhal.  Ve středu večer před zkouškou mě ulovil Broněk, že 2 lidi odřekli a že se tudíž na mě dostalo a půjdu na zkoušku. moje zděšení bylo velké – co tak asi nacvičím za čtvrtek a pátek, to je tak něco zkazit a nemít čas to spravit. Rozhodla jsem se, že aspoň zkusíme jednu stopičku a všechno ostatní nechám osudu, snad to nějak umí. Ani na tu nakonec nedošlo, neboť v pátek jsem musela nečekaně do práce a nějak se nezadařilo - někdo musel taky doma uvařit, vyprat a tak.

 

V osudnou sobotu jsme se sešli u pole s nizoučkým osením a spoustou bahna – týden v kuse pršelo.  Pomocníci byli vybaveni hlavně holínkami, což se ukázalo jako výborný tah. Kdo neměl holiny, musel se později přezout nebo čvachtal po celý zbytek dne.  Stopa - no tak se tomu snad ani říct nedá. Z igelitky nasumovat pach Cora  teda fakt nechtěla, je zvyklá na pytlíky a neprůhledná taška se jí zdála krajně podezřelá, naznala tedy, že v ní pamlsek určitě nebude. Ani se k ní nepřiblížila, natož aby do ní strčila rypáček. Pach sumovala asi celé 2 vteřiny na nášlapu, pak vyrazila někam do háje a ke stopě se víceméně vrátila až asi po 30 metrech, pak šla docela pěkně, relativně ve stopě. O předmět jen tak brkla, zastavila se sice přesvědčivě, ale zato jen na vteřinu a hned vyrazila dál. Lom přešla asi o metřík a začala hledat, trefila se docela dobře. No nevím, přišlo mi, že si tam courá, jak na procházce, ale rozhodčí nás neodpískala, tak jsem ji nechala, ať dělá, co umí. Nakonec jsme došly k osobě, čuchla k nohám a už se nadechla ke štěkání, ale pro jistotu si došla až k hlavě a čumáčkem maličko nadzvedla celtu, aby viděla, že je tam fakt hlava. Pak se rozeřvala a štěkala, dokud jsem se k ní nedostavila. To bylo super. Chudák Eva, pravděpodobně neslyšela ještě pár hodin. Stopu jsme tedy zvládly o prsa - nasumování, 1. úsek a předmět chybně, lom, 2. úsek velmi dobře a vyštěkání výborně - suma sumárum celých 36 bodů. Pravda, na to, že šla 1 "cizí" (Pepovu) stopu před 3 týdny,  poprvé na 10 m šňůře a Evu víceméně neznala, to zas až takový propadák nebyl.  

Poslušnost zazdila hned od počátku. Šly jsme nejdřív na odložení, zavelela jsem jí velmi důrazně zůstaň, ale  po 15 krocích mě Lucka upozornila, že už nezůstala. Otočím se - a Coruška kousek za mnou a má bláznivou radost, že jsem si  konečně všimla, jak je šikovná a umí chodit, jako myška. Skočila mi na hlavu a ukousla mi radostně pramen vlasů. Vynadala jsem jí (měla jsem chuť ji pořádně zinknout nebo utrhnout hlavu, kdyby to nebylo týrání zvlášť pohoršujícím způsoben a na veřejnosti) a vrátila ji zpátky. Tentokrát vydržela až do výstřelu, nadskočila, přilehla si  a pak se dílem plazmo, dílem skočmo blížila ke mně. Kdyby to nebylo v téhle situaci, docela bych se nachechtala, bylo to moc komické. Když jsem ji zavolala, opět mi skočila za krk a láskyplně mi ohlodávala rameno. Ještě ovšem měla šanci vejít se do 35 bodů, i když to je obtížné.  Chůzi pak měla moc krásnou, polohy slabší - nechtělo se jí vstávat a soukala se nějak nakřivo přede mě, aport nestál za nic - utekla mi a pak ho sice přinesla, ale že by předsedla, to bych po ní už opravdu chtěla moc. Tak velkého blbce mi přece dělat nebude, když jsem ji tak děsně vystresovala vrácením na nějaký hnusný štěrk a trvala na tom, že tam musí ležet (stejně nemusela).  Štěkání hvězdné, ale to už nás nezachránilo - 33 bodů bylo velmi slušné hodnocení, bohužel odpovídalo jejímu výkonu.  

Překážky jsem vynechala, protože lilo a v zásadě je umí, tak jsem tam nechtěla ostatní zdržovat, jen jsem se tréninkově vnutila na speciál, abych natrénovala ohníčky a ježdění na přívěsu - tyhle cviky jsem ponechala náhodě, poněvadž jí věřím, že je normální a zvládne to. Průchod mezi ohníčky a skupinou osob by měla paradoxně nejlepší ze všech (trošku pozdě), na přívěsu si to taky užívala, ježdění se jí moc líbílo, jen při nesení se  snažila tu odpornou ponožku sklepat (při nasazování ji původně chtěla aportovat), čímž to nosičům solidně zkomplikovala.  Tak to byla celá zkouška, jsme tak úspěšné, že začíná být docela drahý pes. Budu jí muset odložení vysvětlit razantněji, myslím, že se nebojí, ale dělá si ze mě srandičky, což by ovšem neměla.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Portrét



Kontakt

MVDr. Marta Skrejvalová

Praha

603 179 294

Archiv

Kalendář
<< květen >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
  1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31