CHS REALGAR

 A zase jako každoročně jsme vyrazili na dovolenou s našimi kamarády z KZJ Brno. Mně tentokrát vyšly služby báječně a nic závažného se nesemlelo, takže jsme vyrazili svorně v sobotu - Pepa s Vítkem a velkými psy brzy ráno, já s prťavkami a foťákem dopoledne, neb bylo třeba upéct buchtu, poklidit lednici, nakrmit zvířátka a cestou občas něco fotit, navíc já musím řídit vyspinkaná. Trochu jsem si bohužel postála v koloně - stažení dálnice ze 3 do 1 pruhu se na jejím provozu výrazně podepsalo, takže jsem nabrala skoro hodinové zpoždění. Nicméně cesta pak už ubíhala pěkně a úderem skoro 4. hodiny odpolední jsem parkovala v Lažánkách u Marzyů. Petr je vážně nemocen, tak jsme se rozhodli je oba s Radkou navštívit a trochu rozveselit. Nakonec se nás tam slezlo víc, dorazili také Jobovi, a vcelku hezky jsme si popovídali. 

Pak jsme již zamířili do Zahradiště. Naše chatka už čekala, Vítek obstarával psy a vše bylo, jako každý rok. Poměry v jednotce se velmi zklidnily, takže z členů je opětovně moc prima parta, která cvičí, trénuje a vzájemně si obětavě  pomáhá.  Současně s námi dorazily naše kamarádky ze ZBK Praha -  Renda Klusáčková a Petra Pražmová, které byly také pozvány. Holky byly unešené areálem samotným, jeho okolím, kde je spousta prostoru na variabilně dlouhé procházky, i systémem práce, který je v KZJ obvyklý - tábor je vyváženým spojením rekreace a výcviku, a je na každém, v jakém rozsahu chce co provozovat. Kdo chce intenzivně cvičit, může cvičit klidně 2x denně, protože lidí, co trénují a vzájemně si pomáhají, je spousta. Kdo se chce rekreovat, není nikým omezován, a může se celé dny válet u vody, chodit na výlety nebo  na procházky. Naše krajanky se hned  zapojily do výcviku, zejména na poslušnosti je co zlepšovat a Soňa jim obětavě radila, na čem pracovat.  Na první týden dorazili též naši kamarádi z Holandska - Kees s manželkou a Juul s bandou svých psů. Kees chodil se svou už 9letou maliňačkou jen na procházky, Juul trénovala zejména  vodu a obrany, i na poslušnosti ji bylo vidět.  Renata nám připravila hezkou přednášku o ovládání GPS s praktickou ukázkou práce s navigací. Přednášky jsem kousek slyšela, praktickou část jsem přenechala potřebnějším (GPSek bylo málo), neb já budu mít prostoru na vyzkoušení dost a dost, Rendu přece máme v Praze. Jolana měla připraveno školení o první pomoci psům, taktéž jsme se dočkali školení první pomoci lidem. Celý pobyt byl ve znamení příprav Praktické stopy, závodu,jehož 2. ročník proběhne koncem září  - procházely se terény, kde budou stopy položeny, a ladily se podrobnosti organisace závodu. 

Druhý týden dorazili noví lidé a s nimi nová zábava, nové vzdělávání a nové hrátky. Jana Zavadilová připravila hru s hledáním kešek a luštěním tajenky v nich ukryté. Někteří jedinci z čiré radosti nad nalezením kešky odnesli kódy k tajence do tábora i s krabičkami . Pokračování byla praktická prověrka chování psa u osoby nalezené během  procházky (mimo výcvik) - ta byla velmi vydařená . Kety si tak capká po cestičce, chystá se slídit po lese po srnkách a náhle skoro zakopne o celtu, která se navíc hýbe!!! Ten řev museli slyšet snad až v táboře. Nicméně z pohyblivé celty začaly padat piškoty, takže Ketka z bouďáckého štěkovytí přešla do normálního štěkotu a uzavřela s Janičkou příměří vykoupené ovšem spoustou pamlsků, neb člověk v celtě a bez povelu je vysoce nebezpečný . 

Velmi přínosná byla přednáška Jindry Nečase o tom, jak vypadá praktický zásah při hledání ztraceného člověka. Kromě práce s mapami a GPS jsme se dověděli, jak akce probíhá, kdo má jaké kompetence a povinnosti, kdo s kým komunikuje, kdo komu velí a vůbec jak má takový zásah vypadat (a taky jak opravdu vypadá). Na závěr jsme dostali přidělené terény k "prohledání". Návštěva pana Vladimíra Makeše a manželů Paulových přinesla další praktické poznatky ve stopování a mantrailingu, více se jim věnovali Pavel Job a Jolana. V průběhu týdne připravila Regina s Martinem Brandnerem velmi originální hru - pokus o záchranu zraněné a duševně vyšinuté osoby se sebevražednými úmysly. Už jen komunikace s takovým člověkem je oříšek, a následná první pomoc byla taky zajímavým poučením do praxe. Martin předvedl výkon hodný Národního divadla, a při večerním hodnocení jsme se všichni náramně nasmáli při  líčení práce jednotlivých družstev. 

Zvláštní kapitolou táborů KZJ jsou děti. Na tábor jezdí celé rodiny včetně dětí, takže po oba týdny se jich tam motalo lehce přes 20, ve věku od 1 roku do 16 (18letý byl jen jeden, ale s ostatnmi mladšími si ohromně rozuměl). Podle věku utvořily skupinky a v těch se vyskytovaly téměř po celý pobyt. Pro děti byly uspořádány tradičně 2 soutěže - jednak sportovní odpoledne s plněním různých úkolů a dovedností a hned druhý den soutěž dětí se psy.  Výborně jsem se pobavila na svém stanovišti u práce s mapou, kde bylo jasně vidět, čí rodiče jsou správní zálesáci a chodí s dětmi na výlety. Účast byla hojná - 21 z celkového počtu 24 dětí soutěžilo, a nakonec nějak obsáli všichni. Milé bylo, že se do hrátek operativně zapojil i kpt. Makeš, který dětem na svém stanovišti zadal úkol s pomocí GPS (já si ji snad nakonec taky pořídím ). Regina připravila na druhý den dětem soutěž se psy. Některé z nich předvedly takřka profesinální výkony, nejstarší chlapci se dokonce pokoušeli o párové taneční vystoupení. Vzhledem k nedostatku času k secvičení to nedopadlo úplně podle jejich představ, ale i tak se děti i psi velmi snažili. Každý v něčem vynikl, malé děti byly velmi odvážné, protože  předváděly vesměs  pejsky svých rodičů, kteří s nimi vcelku ochotně cvičili, malá Michalka měla dokonce půjčeného psa od Kristinky, a i tak spolu podali heroický výkon.  U starších zaslouží pochvalu ti, kteří již mají vlastního pejska nebo aspoň soustavněji sami cvičí, byť psa svých rodičů. 

Ač to tak nevypadá, na táboře se i cvičilo a to poměrně intenzivně. Trénovaly se po ránu stopy, během dopoledne i odpoledne plochy a sutiny, odpoledne probíhal také trénink vody. Ob den byla připravena Soňa  na poslušnosti a rozdávala své užitečné rady. Byly opravdu velmi chytré, jejich dopad se u většiny psů i psovodů objevoval téměř okamžitě, během 1-2 tréninků. Taky měla Sonička na place docela nával, a patří jí velký dík za obětavost, se kterou se nám všem věnovala. Během pobytu proběhly také plošné testy KZJ, na které nastoupili 4 psovodi. Barny doplatil na svou nezkušenost a neprošel nočním speciálem, ostatní 3 splnili plošný test PT 1. 

My jsme začali pilně trénovat hned od příjezdu, a to hlavně stopy, Ketynka mile překvapila. Dostaly jsme se během pobytu na 500 krokovou stopu, přes půl hodinu starou (často až k hodině), nepravidelného tvaru, s lomy i oblouky, a  stále pracujeme na přinášení předmětů. Trošku mě vždycky dožral Pepa s Ejsem, ale utěšuju se tím, že až bude mít Ketuš načucháno tolik, co on, bude možná ještě lepší. Prostě nejde dělat všechno naplno a dokonale a stíhat to.  Vzala jsem si také půl tašky předmětů na rozlišování, ale nakonec ve smršti cvičení a vycházek na ně vůbec nedošlo. Kromě stopování jsme chodili štěkat na plochy, Pepa s Ejsem měli zkraje prázdnin veliký problém s označením figuranta, ale Soňa si jako vždy  věděla rady a tak Ejsíčka vyškolila, že teď štěká, jak o život. Kety se také krásně soustředila, dokonce si na jednom speciálu šla vyzvednout malého zajíčka až po dokončení úkolu a nalezení všech 4 osob . 2x se podívala taky do sutin - tedy spíš do mikrosutiny - polorozpadlého chléva. I tak tam bylo pro ni práce dost, úkryty se našly - 2 krásné spodní, z toho jeden zakrytý, potom 1 rádoby výška  - prostorný betonový žlab asi 1,2 metru vysoký, a spousta malých místnůstek. V sutince hledala Kety úžasně, všechno krásně vymyslela a našla, neb ji nerozptylovaly stopy zvěře. Trošku ji vyděsil stojící figurant, kterého ještě nezná, navíc ho zaznamenala přímo nad sebou v momentě, kdy mezi jeho nohama dohledávala kousky masa po předešlém psovi (kdyby nanynka hledala lidi a ne žrádlo, nestalo se jí to ). Taky jsme pilně trénovaly odbourání reakce na střelbu v duchu pozitivní motivace - výstřel je signálem k ohromné srandě, hraní a hlevně krmení výbornými pamlsky. Její reakce se výrazně zlepšila, teď už je schopná zvládnout normální cvičení a začínám ji  i odkládat.

Během pobytu jsem si udělali s Vítkem odpolední výlet do ZOO a Dinoparku Vyškov. ZOO je maličká, pojatá jako sbírka zvířátek z české přírody a hospodářských zvířat různých plemen. Tak jsme také mohli vidět kohouta, který byl velký jako průměrná krůta, různá plemena králíků, drůbeže, kravek a koní. Součástí ZOO je také historický statek se stálou výstavou zemědělských strojů. Dinopark byl ovšem skvělý a troufám si říct, že jednoznačně nejhezčí ze všech, co jsem viděla. Celý je umístěn v lese, na poměrně velké ploše, dinosauři jsou úžasní a jede se do něj vláčkem přes celý Vyškov. Víc výletů nebylo, protože celých 14 dní nesprchlo a teploty se soustavně pohybovaly slušně nad třicítkou.

Dva týdny utekly, jako voda,  a najednou byl čas se rozloučit a odjet. Závěrečný táborák byl krásný, a v neděli nastalo velké loučení a odjezd. Psi byli mrtví ještě v úterý, což bylo velmi příjemné, neb jsem mohla pondělí věnovat vybalování, praní a úklidu, i Ketuš stačila jen obyč procházka. Od úterka už ale opětovně vyžadovala nějakou pořádnou práci - v lese nahonila kondici (na rozdíl ode mě) a unavit ji skoro nelze . Každopádně veký dík našim kamarádům z Brna a okolí, že nás každoročně zvou na dovču a cvičení s nimi, a moc se těšíme na Praktickou stopu