CHS REALGAR

Konečně jsou naši psíci jakž tak připraveni do života, a tak jsme se rozhodli zúročit naši práci na závodech. Vybrali jsme pro začátek Pohár plemen, kde má každý pes jednu disciplínu, tudíž to není taková zátěž. Na Silvestra jsem ulovila Markétku Kolníkovou, jejíž Fido je moc šikovný poděs, do party jsme přibraly Míšu Blumovou s Voodym, a přihlásily se. Pepa byl pomalý, družstvo malinoisů už se přihlásilo, tak byl toliko náhradníkem. 14 dní před Pohárem se věci trochu zkomplikovaly – Regině onemocněla Sia, takže Pepa byl zvolen třetím do družstva malinoisů, nám naopak ochořel Voody, ale třetí parson už žádný nebyl. Dlouho to vypadalo tak, že já, která to zpunktovala, pojedu  jako divák, ale Markéta ulovila nakonec Nikolu Kalivodovou s vořeškou Ruby – pořadatel nám dovolil přibrat jakéhokoli dalšího psa, a nemusel být ani plemeno, takže jela Nikola s Ruby, abychom mohly závodit.

Na Lipno jsme vyjeli v pátek odpoledne a panovalo velmi horké a dusné počasí, ale s klimatizací jsme cestu zvládli dobře. Přivítání bylo vřelé, odpoledne jsme se porozhlédli po okolí, prolezli sutinový trenažér (byl úplně jiný než si ho pamatuji), proběhali pejsky (Kety se dost rozjuchala v lese, kde veřejně pobíhaly srnky a zajíci), večer jsme poseděli s kamarády i ostatními záchranáři a šli spát. Zbytek družstva nám dorazil až v sobotu, stejně jako naši soukmenovci se špringry a zbytek malinového družstva - byli ubytováni v penzionu u Lipenské přehrady.  Závod probíhal hladce – každé družstvo mělo 20 minut na práci – 1 člena v sutině, 1 na poslušnosti a 1 v ploše, začínali a končili všichni stejně. Dopoledne nijak extra nefoukalo, bylo docela dusno, a výkony psů tomu bohužel  odpovídaly. Pak ale před polednem nastoupily maliny. Samozřejmě do terénů nás nepustili, ale na poslušnost diváci směli, tak jsem se šla podívat na Pepu. Ejs předvedl naprosto excelentní výkon a 5 bodů mu bylo strženo pouze za nejistotu psa a pomalé překonání žebříků (Ejsík je prostě opatrný na nožičky, ale má smysl pro povinnost, překážky nakonec zvládl). S 95 body se rázem pasoval na vedoucího v poslušnosti a to jsme netušili, že už nebude překonán. Z vysílačky jsme se posléze dověděli že Lenka s Dantíkem v sutině i Renata s Abby v ploše mají všechny nalezené figuranty a taky za krásné body.

S napětím jsme všichni sledovali ostatní družstva, zda se někdo přiblíží součtu 278 bodů. S parsoním smíšeným družstvem jsme nastupovaly až  poslední před 2 družstvy, ve kterých byly háravky. Počasí se maličko pokazilo, docela začalo pršet, ale naštěstí těsně před nástupem déšť  ustal. Kety se velmi snažila a do 8. cviku šlapala Ejsovi tvrdě na paty – měla v té době 78 z 80 možných bodů, ale pak potkala nějaké spadlé pamlsky a bylo po nadějích. Přechody mezi překážkami nanicovaté, do tunelu nešla, protože si před tunelem sbírala drobečky z bůhvíčeho, takže až na druhý povel, přičemž ho vypracovala vzorně a přesně, ovšem už za poloviční body. Stejně tak vysílání na cíl – Kety byla nesoustředěná, vůbec nezaregistrovala můj povel… no nakonec na bednu trefila, i když se obloučkem vyhýbala vysoké trávě (asi se nechtěla namočit po tom dešti ) takže nějaké bodíky byly. Celkem 89 bodů byla 5. nejlepší poslušnost, kromě posledních 2 cviků jsem byla velice spokojená, splnila jsem si svůj soukromý malý cíl – překonat všechny překážky. Děvčatům se až tolik nedařilo, Fido už nedohledal výškový úkryt, Ruby je plochařka, což se podepsalo na jejím jinak báječném výkonu v sutině.  Poprvé v životě spatřila zakryté úkryty a nevěděla si moc rady s jejich označením. Naštěstí Nikola zná dobře svého psa, nahlásila nalezené osoby i bez označení. Obě měly těsně pod 50 bodů, nicméně podle rozhodčích podaly obě velmi dobrý výkon. Už nám bylo jasné, že ostudu jsme neudělaly a poslední nebudeme  - zanechaly jsme za sebou např. družstvo borderek, flatů nebo stafordů. Záchranařina je taky trošku o štěstí, které jim chybělo.

Po nás nastoupili ještě knírači a hovawarti, kteří měli háravky, obojím to šlo dobře a poprali se o  3. místo, které vybojovali hovawarti. Pak už bylo jen vyhlášení s velkou slávou. Malinoisi opravdu skončili první, Pepa si navíc odvážel pohár za nejlepší poslušnost.  Na druhé místo dosáho družstvo bernských salašnických psů, třetí byli hovawarti a čtvrtí naši brněnští kamarádi s knírači. Další pražské družstvo špringršpanělů dosáhlo na 6. místo a naše rádoby parsoní družstvo 12.  Nikola s Ruby dostaly zvláštní cenu hlavního rozhodčího za krásnou práci velmi nezkušeného pejska – byly vyhlášeny „talentem roku“. 

Nejlepší plochu s dosaženými 100 body měla Soňa Šabacká s mladým erdelem Erníkem – naše příležitostná výborná trenérka, která má veliký podíl na Ejsových i Ketuščiných současných výkonech.

Večer jsme ještě poseděli se starými i novými přáteli, oslavili malinové vítězství a přespali. Ráno jsme ještě potrénovali na trenažéru, a domů jsme odjížděli bohatší o spoustu zážitků a zkušeností. Za skvělé fotky tentokrát děkuji Lukáši Mařicovi, já jsem moc fotit nestíhala.