Jdi na obsah Jdi na menu
 

Podzimní zkoušky

28. 11. 2015

5. září jsme vyrazili společně s Pepou do Dubí, kde pořádala liberecká ZBK mezinárodní zkoušky. Já na RH E, Pepa na RH A, oboje plošné. Dojeli jsme si tam taky předem potrénovat, překážky pejskům šly, jen Ejs musel trochu dřít distance, ještě je neměl úplně zažité. Kety si je taky zkusila a nebylo to nejhorší. V sobotu brzy ráno jsme vyrazili, abychom stihli ještě v klidu vyvenčit a Pepa s Ejsem ještě jednou distance tréninkově prošli. Vyplatilo se to.

Na zkouškách panovala přátelská atmosféra, posuzovali poslušnosti Vladimír Kuchta a speciály  Vilda Babička, kteří rozhodně pohodu nijak nenarušili. Počasí bylo, jak zaplacené, ráno sice docela zima, ale už od rána krásně svítilo sluníčko a slibovalo teplý den. Na poslušnost jsem šla první já s Kety, ráno jsem ji musela usměrnit ohledně odložení, protože se beruška rozhodla, že v mokré trávě rozhodně ležet nebude... tak bude. No nakonec ležela, odložení měla jako první cvik a ustála (spíš uležela) to skvěle. Na chůzi bez vodítka jsme poztráceli nějaké bodíky, ve skupince se šla Kety se všemi nadšeně  přivítat, ale rychle se vrátila k noze. Pak pár bodíků na nepříjemném materiálu, něco na nesení psa, ale celkových 90 bodů se mi moc líbilo. Už jsem viděla složenou zkoušku za krásné body, ale člověk míní, teriér mění.

Pepovu poslušnost jsem viděla už na odjezdu na speciály, zvládli celkem slušně všechno, na distancích Ejs už při vyběhnutí koukal na prostřední, takže po vyslání na levou vyrazil stejně dopředu. No nic, pak šel na pravou  a zpátky. Nošení, kterého jsem se nejvíc báli, zvládnul dobře, takže i on, byť s odřenýma ušima, postoupil do dalšího kola.

Já jsem mezitím už odjížděla na speciál, který byl v lesích asi 10 km daleko. Sice bylo vylosované pořadí, ale protože jsme byli jedním autem a Pepa nemohl hned se mnou, šla jsem jako třetí, abych se stihla vrátit. K terénu se muselo asi 300m pěšky, bohužel Kety mezitím zjistila, že v lese je taky zvěř, takže jsem jí dost ostře seřvala a to se podepsalo na jejím výkonu - koukala, jak puk a nechtělo se jí ani trochu běhat do stran, protože věděla, že bude okamžitě zavolána zpět. Takže prohledávání byla opravdu dost hrůza, nicméně jakmine ucítila osobu, okamžitě si vzpomněla, proč v tom lese je, a bezchybně označila. Vyneslo nám to slušných 85 bodů, takže celkově 175 bodů a známka Dobře. Pepa si reputaci vylepšil na speciálu, který měl moc krásný,  celkových 267 bodů znamenalo složenou RH-FL A. Domů jsme jeli hodně zvesela.

O dva měsíce později jsme vyrazili pro změnu do Chomutiva na národní zkoušky s cílem složit ZZP1. Ráno solidně mrzlo, všude byla moc krásná jinovatka, ale bohužel - cvičákové překážky byly ve stínu, tudíž tak akorát na úraz. Hodinu jsme tam pobíhali a překážky otírali, ometali a rozmrazovali. Pak jsme všichni včetně rozhodčího p. Zdeňka Čmejrka vypili horký čaj nebo kávu a šlo se na to. Kety trochu váhala u dálky a nakonec se rozhodla ji neskočit, ale zbytek překážek byl téměř bezchybný, dosáhla na krásných 86 bodů. Ejs měl opět víc bodů, i když měl problémy na všech prknových překážkách (přece jen to trochu klouzalo), celkem 89.

Pak se jelo na speciál do Chban. Terén ve Chbanech je trochu jiný, než jak si ho pamatuji. Nervozita byla veliká a to se asi projevilo na Ketčině výkonu. V prvním speciálu měla 2 lidi, prvního hned na začátku, ale nějak si neuměla poradit s tím, že úkryt nemá žádné dveře - předlouho nějaké hledala a pak štěkala velmi nejistě, byla z toho dost vykolejená, Stejné to bylo u druhého úkrytu - jasně dávala najevo, že tam člověk je, ale štěkání bylo bídné. Ve druhém speciálu taktéž našla poměrně rychle, sice 3x štěkla, ale ve finále mi šla naproti, takže se bohužel do patřičných bodů nevešla. Pepa byl úspěšnější, byť jeho výkon taky nebyl nijak oslňující, aspoň dosáhl na limit zkoušky.

No nic, aspoň víme, co trénovat, musíme zamakat na zakrytých úkrytech - to je problém malých psů, běžně zakryté úkryty, které máme k dispozici,  pro ně nejsou dost zakryté, všude se trpaslíci dostanou. Zkouška mě moc mrzela, ale asi měl pravdu pan rozhodčí, když říkal, že takováhle zkouška by mě snad ani netěšila.