Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dovolená Zahradiště 2011

15. 8. 2011

Letos již tradičně největší část dovči strávená s brněnskou KZJ, s kamarády, které vždycky rádi vidíme (proč je to Brno tak blbě daleko?). Cvičili jsme, co to dalo a co počasí a zdraví psů dovolilo.

 Počátek dovolené byl ve smutečním duchu - Isinku jsme pohřbili den před odjezdem po zjištění zhoubného nádoru v tlamičce. Já jsem tudíž v pátek nebyla schopna téměř ničeho a proto jsem balila zbytky věcí ještě během soboty (i tak jsem toho půlku zapomněla). Pepa vyrážel již v sobotu brzy ráno, aby nás řádně ubytoval, já jsem se vykodrcala až před polednem a jela rovnou do Lažánek k Radce a Petrovi Marzyovým, kde jsme měli mezistanici, neb je to blíž Brnu a Větřkovicím, kde jsme měli odloženého Vítka na psím táboře. Už cestou jsem často stavěla a poslouchala jeden telefonát za druhým, jak běželi závod, a že žádnou laťku Cora neshodila, a bude ještě 2. kolo a ještě dogdancing, prostě podrobné vylíčení celého dne (a šesti předchozích ), abych se nakonec dověděla, že obě soutěže vyhrál. Aspoň nějaké dobré zprávy.

U Marzyů bylo nádherně, povenčili a utahali jsme pejsky, Ketynka laškovala s jejich irčankami a sklízela neutuchající obdiv, neb nám byla celé odpoledne zdrojem náramného pobavení. Laškování probíhalo tak, že irčanky si hrály víceméně spolu a Kety běhala samostatně  v kruzích kolem nich i nás, poněvadž si sice moc hrát chtěla, ale nedovolil jí velký respekt z nových psů. K večeru už si hrály všechny společně a bylo to super.

Ráno jsem odevzdala Pepovi všechny malé psy a vyrazila dost brzy pro Vítka. Shledání ohromné, Corča měla obrovskou radost, že mě vidí a v tom momentě se začala tvářit, že Vítek vlastně neexistuje - nalepila se na mě a nechtěla se ode mě hnout. Celou story jsem si vyslechla ještě jednou osobně, naložili jsme Coru i věci (bohužel bez mžížky ke kennelce, která zůstala na trávě vedle auta) a uháněli do Zahradiště. Opět stejná chatička, 1. patro, Shelby už věděla, Ketynka se několikrát pokoušela sestoupit ze schodů, ale po dvou pádech a mé intervenci toho zanechala.

V pondělí ráno jsme ke své hrůze zjistili, že Kety s Ejsem pravděpodobně kašlou - sice žádná velká hrůza, ale po ránu pokašlávali oba a Ejsík i občas během dne. Ještě, že ti záchranáři většinou očkujou i kašlavku, takže s bezpečnostními opatřeními se nám podařilo nakazit pouhé jedno štěndo (a i to je sporné, poněvadž Zdeňka přijela až později). Bohužel to pro nás znamenalo, že celý první týden se budem skutečně jen rekreovat a výcvik bude muset počkat. Kety nacvičila krásně štěkání na povel, takže koncem 1. týdne už chodila trénovat do lesa vyštěkání. Docela jí to šlo pěkně, jen je u toho roztržitá, rozptýlí ji kdeco, třeba  letící motýlek. Co bylo příjemné, že po neulovení motýlka se sama vrátila k figurantovi vyječet si  žrádlo.  Také jsme v lese potkaly srnku a konečně jsem viděla, jak pracuje dobrý lovecký pes. Kety zcela změnila své chování, krom toho, že nebyla dobře ovladatelná, opravdu naprosto soustředěně a cíleně hledala tu zvěř, kterou cítila (naštěstí neviděla, to by nejspíš byla pohroma). Trošku jsem zapřemýšlela, jestli s těmito vlohami neměla jít někam k myslivci, možná by se tam vyřádila smysluplněji. No...už je u nás, budem na tom muset pracovat.

Kety se taky velmi bavila s 8-měsíční kerničkou Florou, chodily jsme společně venčit a venčení se skoro vždycky protáhlo na poctivou hodinovou prochajdu a lítáním, řáděním a vzájemným okusováním. Samozřejmě nevynechávaly ani irčanky, druhý týden přijeli 2 malinkatí erdelíci, se kterými se vytrvale honila (byla vzhledem ke svému věku rychlejší, tak machrovala). S Ejsínem to bylo trošku horší, ale pokud jsme mu ucpali tlamičku klackem nebo šiškou, zvládal i společnou procházku, aniž by po lese malé holky nosil.

Vtipné byly překážky, začala jsem s nimi až druhý týden a bylo to zajímavé. Tunel po prvním úspěšném pokusu (to tedy chvilku trvalo) v podstatě bez problémů, vodorovný  žebřík jsme překonaly poprvé nesením a strkáním, podruhé se na něj sápala už sama a jen jsem ji držela, aby nespadla. S houpačkou to bylo ještě lepší, prostě na ni šla a nic neřešila.  Přiznám se, že z jejího talentu jde skoro strach. Trošku jsem zdokonalovala aportování, ale vzhledem k probíhající výměně zubů to rozhodně nešlo tak, jak bych si představovala.

Cora chodila ven hlavně s Vítkem, zaznamenala jsem příznivý posun v jejich komunikaci, sice je ještě stále viselec na mně, ale byla schopna s ním odejít do lesa a něco tam případně i pocvičit, taky chodili na obrany a tam předváděla standardní pěkný výkon, Vítek rovněž. Řekla bych, že společný týden jim obrovsky prospěl. S Vítkem jsem taky vyrazila do ZOO v Olomouci - výlet byl spojen s druhou výpravou do Větřkovic pro zapomenutá dvířka. dopoledne bylo jakž takž, ale odpolko lilo, jak z konve, přesto jsme to nevzdali a návštěva olomoucké ZOO za to opravdu stála - moc hezké prostorné výběhy, průchody mezi zvířaty, v pavilonech bylo vždycky něco k vidění.

Jinak jsem v mezičase pobíhala s foťákem a hrála si na lovy beze zbraní, večery byly ve znamení kytar - první týden spíš v komorním duchu v chatce  (nějak jsem neměla myšlenky na bavení obecenstva a navíc u ohně byla docela schopná zima), druhý týden už vesměs u ohně.  Pobyt nám zpestřila senzační přednáška pana Makeše o pachové práci, věnovaná hlavně plošnému vyhledání a okrajově i stopám, Přednáška byla mimořádně zajímavá a poučná, také jsme viděli ukázku praktického vyhledání osoby pomocí práce psa  s větrem.   Kulturní vložkou pak byla předváděčka pro dětský tábor (té  se ovšem účastnili jiní),  a dvě vtipné soutěže - noční hledání a páteční odpolední srandamač pro psovody i psy. Noční vyhledání bylo podobné, jako denní ukázka Kláry Kmoníčkové, tj. vysílání psa jen na krátkou vzdálenost a sledování jeho reakce na navětření pachu - disciplína jako stvořená pro Coru, má strašlivý problém se ode mě odpoutat dál, než 20 metrů. Pátečního odpoledního klání se účastnili téměř všichni, disciplíny byly všechny vtipné -  aport z vody provedený psovodem či psem, opičí dráha, hod šiškou na cíl přes hlavu odloženého psa, přivolání za ztížených podmínek ( piškoty, hračky) a obdoba slavné Kimovy hry - pozorování obrázku a posléze vyjmenování co nejvíce věcí, které se na něm vyskytovaly.  Úspěšnost byla střídavá, ale nezávisle na tom, kdo vyhrál, všichni se výtečně bavili.

No a už tu byla sobota a odjezd domů. Užili jsme si to výborně, procházky v lese mě nabily na dalších půl roku novou energií. Doma opět kolotoč vybalování, praní, vaření, ale měla jsem na to neděli, což bylo velmi příjemné. 

 

Náhledy fotografií ze složky Dovolená Zahradiště 2011

 

 

Portrét



Kontakt

MVDr. Marta Skrejvalová

Praha

603 179 294

Archiv

Kalendář
<< září >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
          1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30