Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme pořídili pátého psa

25. 3. 2011

Stále tvrdím, že maximum psů pro jednoho člověka jsou 2 kusy (proto jsme zapojili Vítka, aby jich mohlo být 5 ). Pepu cvičení s Cherry nemůže uspokojovat, takže se u nás objevil Acer. Tak nějak to vyplynulo ze situace, že budeme mít 5. psa. Nakonec Isa už je stařenka, v podstatě ji 3 roky průběžně pohřbíváme (nakonec ji budem muset v 17 asi praštit po hlavě ), Cora není zdravotně vůbec v pořádku a Bůh ví, zda někdy bude, Cherry nějak není vhodná k dalšímu výcviku, v hlavě nosí jen žrádlo a rukáv, a Shelby vůbec není k pořádnému výcviku - baví ji blbinky, ale když je potřeba cvik jen zpřesnit, z opravování se docela hroutí.   

Závod o pohár CHS Z Gilanu nestál za nic, na posledních závodech (branně-obranářských) Cherry komplet propadla, takže i já jsem uznala, že Pepa potřebuje nutně nového psa (no vím to už určitě rok, ale  bránila jsem se tomu, máme trošku přepejskováno a bude se to všechno velmi problematicky venčit).  Už se to nějak náznakově řešilo loni (ale pak přišla Shelbička), pak chvilku o prázdninách, když jsem opět viděli na táboře Reginu Samlíkovou a její fenomenální Siu. Mám k Sie velmi vřelý, až sentimentální vztah, neb mi hodně  připomíná Zarku, potažmo i Buggy (tu už méně), je velmi miloučká, nekonfliktní, mazlivá - prostě Paní psová, k tomu ještě výborně pracuje, poměrně dost všestranně. Když z Reginy vypadlo, že Siu bude krýt, zamluvila jsem si u ní štěně, jakože ho Pepa bude dost potřebovat (Pepa tvrdil, že ne, že mu Cherda stačí, ale že by si od  Siušky možná přece jen dal říct). No a tak se stalo, že máme doma Ejsíka, s učeným latinským jménem Acer Regina Canina.

Pepánek se dlouho k ničemu neměl, jen se tak kolem Vánoc poptal, jestli náhodou už se ta Sia třeba nebude krýt (to už bylo měsíc nakryto a potvrzena březost ) a pak teprve začal přemýšlet, jestli nového psa vlastně chce. Napsala jsem hbitě Regině, jestli platí dohoda z prázdnin (upeklo se to jen tak mezi řečí, opravdová dohoda vypadá hodně jinak), ale v podstatě platila, nebo jinak - Regi nám zadala jedno štěně. Ještě týden před porodem Pepa stále ještě nevěděl, jestli toho psa chce nebo ne.  

31. ledna se konečně narodilo 5 skoročených myší a ani jsme se nenadáli a už jim bylo 5 týdnů. Byli jsme se podívat a zalíbil se nám přichluplý pejsek, o kterém se spekulovalo, zda z něj nakonec nebude tervueren. Nebude. I když nakonec jsme se shodli na tom, že by nám vlastně chlupatec ani nevadil. No a k Pepovu svátku jsme si konečně malého broučka vezli domů.

Ejsík je moc prima pes, první večer se rozkoukával a jediné, co ho velmi zajímalo, byla Cherry a její bříško, neb měla falešnou březost a docela slušně mléka (to byl možná hlavní důvod, proč ho okamžitě nesežrala). Trošku si pohrál a šel spinkat. Holky ho přijaly trochu rozpačitě, jen Shelby ho  s bezprostřední radostí obskákla a ocucala a byla nadšená celých 10 minut, než jí došlo, že tenhle malý smetáček u nás bude bydlet a soustavně ji honit a okusovat, neb je nejmenší.  Isa byla jasná už od začátku - je to starší nerudná babka, která doma nového vetřelce rozhodně nechtěla. Zato Ejsíkovi se líbila moc, což mu vyneslo několikeré kousnutí. Taky kocouři nebyli přírůstkem nadšeni, Čert nabyl neuvěřitených rozměrů a jeho ocásek měl skoro 10 cm v průměru. Normálně Ejsíka rázem přerostl, přestože je to průměrná 3kilová čičinda. Tygr zachoval klid  a znehybněl, takže jej vetřelec zaregistroval až v okamžiku, kdy na něj upadl. Docela překvápko pro oba. Coře vadilo, že se k ní miminko bez příprav vrhlo a snažilo se z ní vydolovat nějaké mléko, proto k němu okamžitě pojala averzi a rozhodla se, že s TÍMHLE se teda rozhodně kamarádit nebude. Ve finále nejépe se chovala Cherry, ze které jsme měli největší strach. Když prcek přiběhl, zamrzla a to se jí stalo osudným, neb mladíček si našel cecík s mlékem a spokojeně začal cucat. Konsternovaná Cherda jen stála a divila se.

Noc byla trochu rušnější, kromě několikerého venčení se štěně rozhodlo, že nejlepší doba k divokým hrátkám je 3. ráno.  Odpoledne jsme pejska vzali na procházku - snažil se běhat za holkama a byl těžce zmatený z jejich hemžení - pohyb 3  kroužících fen nestíhal ani sledovat, natož je doběhnout. Prostě nestíhal vůbec nic chudák, a moc ho už bolely malinkaté nožičky, doma usnul, jak špalek, a nebylo moci, která by jej vzbudila - až do 3 do rána. Pepa slavil Pepu  a poté hlídal, takže ráno vypadal docela zbědovaně.

V neděli se byl podívat na cvičáku, kde šel z ruky do ruky, neb každý si chtěl pochovat štěňátko. Trochu ho vyděsily Kaskounovic krysařky, které na něj naštvaně štěkaly (domovské právo v klubovně mají jen ony a důsledně si na něm trvají). Pak jsme hned pokračovali do Hlubočep na záchranářský trénink, kterého se povinně účastnila Corča. Zapojili jsme také Vítka - schovával se starým pardálům a zvádl to výborně - všichni ho skvěle našli. Ejsík tam statečně šplhal po cihlách a vůbec neřešil, co má pod nohama (na rozdí od Corči). Ve finále by se býval kamarádil s rotvajlerem, který měl hlavu, jako byl Ejsík celý, což vypadalo docela komicky. Z premiéry ovšem není žádná dokumentace, neb jsem buď cvičila nebo byla založená v úkrytu, takže nebyl čas. Pepu to pošťouchlo, že možná i začne cvičit záchranařinu, protože pejsek vypadal v bordelu, panelech a cihlách náramně spokojeně.

Ejsova výchova je náročná záležitost, je to ztělesněné sebevědomí na malinkatých nožičkách. Nesmírně ho rozčiluje, když není po jeho, což projevuje zuřivým vrčením a kousáním. Usměrňujeme ho docela razantně, aby mu to nezůstalo, protože takovéhle věci se u nás prostě nedělají a dělat ani NEBUDOU. Část povinností momentálně převzala Shelby - hraje si s malým otravou, krade mu hračky a vzorně čeká, až se do hračky smetáček zakousne (bez přetahování je to houby hra), aby ho pak mohla smykem přetáhnout přes obývák. Také provozují dostihové hrátky, což je v našem obýváčku 4x5 metrů docela vtipné. No, zatím se vejdou a ještě nic nerozbili (to teprve přijde ). Shelby je ve finále velmi šťastná, takového parťáka doposud neměla (jen u Ivy a její smečky) a určitě se jí po podobných hrátkách stýskalo. Pár foteček z domácích hrátek je na rajčátku

 

 
 

 

Portrét



Kontakt

MVDr. Marta Skrejvalová

Praha

603 179 294

Archiv

Kalendář
<< listopad >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30