Jdi na obsah Jdi na menu
 


2010 

img_9604--6-.jpg

 

Krásné Vánoce a vše nejlepší v novém roce všem našim kamarádům a návštěvníkům

 

 

30.12.    Shelby nám zpestřila trochu Vánoce, požrala kousek petky a zvracela tak úporně, že jsme nakonec zkrátili pohodičku u rodičů a jeli domů rozřezat jí bříško. Teď už je ovšem zase v pohodě, nezvrací, je veselá a hraje si. Už s námi i chodí na procházky, které  vzhledem k mrazu jsou stejně krátké a úderné - čtvrthodinové dostihy 3x denně.

 

 18.12.   Shelby se vrhla na kariéru dogdancingového psa. Dnes byla s Vítkem na prvním tréninku u kamarádky Gábiny a docela se jim dařilo. Jsem zvědavá, jak douho to vydrží zejména Vítkovi. Ale je to zase disciplína, jejíž slušnou část lze nacvičit v obýváku, neřkuli z gauče, tak to třeba dopadne 

 

 11.12.      Vyrazila jsem opět na závody, Vánoční dárek ve Svojeticích, a opět propadák. Původně jsem půjčovala Coru Vítkovi coby předskokanovi, poněvadž jeho nový výkonnostní průkaz nedorazil. Ten si ovšem uhnal bolení v krku (spíš myslím, že se mu nechtělo vstávat), takže jsem jela sama. Cesta sama byla úžasná - v půl šesté všechno nádherně zaněžené, ovšem pod sněhem zledovatělé a nic moc prohrnuté, takže jsem se půl cesty courala za náklaďákem, který nebylo lze předjet, poněvadž levý pruh dálnice měl asi 15 cm sněhu na ledu. V jezdecké hale byla taková zima, že po půlhodinovém sezení u přejímky a násedném hlášení výsledků  jsem byla tak zatuhlá, že jsem měla chuť na kdeco, jen ne běhat, navíc Cora celou dobu zavřená v autě - to bylo tak o úraz.  Takže jsem rozmrzla v hospodě u kávičky, prošla se s Corčou po nádherném lese a relativně spokojená jela zase domů péct cukroví 

 

9.10.     Úspěšně jsme s odřenýma ušima splnily zkoušku ZPU 1. Cora mě vypekla, kde se dalo, na stopě skoro nedala hlavu k zemi, odložení za pochodu, náš nejspolehlivější cvik za 0 a podobně... Nicméně i s nulou jsem se stále vešla do bodů, takže je to nakonec doma . Pan rozhodčí byl tak akorát - zadarmo to nebylo, ale zase to moc nečesal. Spoustu cviků jsem samo pomohla zkazit já. Na moje důrazné naléhání se zúčastnila taky Martina s Šajdou a uspěli nakonec líp, než my. Gratulujeme jim, byli opravdu lepší.  Nepřehlédněte podrobnou reportáž v akcích

 

28.9.     Dnes jsem vzorně vstala před 7., a při venčení pejsků jsem si uvědomila, že nemusím být za každou cenu znovu nemocná, ani se nepotřebuju mrzačit na podmáčeném parkuru. Tituly z šampionátu BO tedy nebudou a Hloubětínského draka nevyhrajem. Raději doupravím fotky ze závodů.

 

 25.9.     Vítkovi jsem půjčila Corču na Agihrátky se zvířátky a neměla jsem to dělat, bývaly bychom docela dobře dopadly. Nicméně Vítek se docela snažil, byl 2x 8., což jeho samozřejmě nijak nenadchlo, poněvadž chtěl vyhrát. Jenže bez práce to nejde   Shelby jsme měli s sebou a nádherně se vyběhala se dvěma jacky, taky se nenudila. Kratičká reportáž   zde , fotky   zde   speciálek pro Jitku Novotnou

 

20.9.    Senzační víkend u Martiny a Martina v Pardubicích . Bylo to celkem dobrodrůžo, neb cestou mi umřelo vozítko, takže z naplánované sobotní výstavy koní a speciálky PRTů a JRTů v Lysé sešlo. Taktak jsem dojela domů, se smrtí v očích, poněvadž mě průběžně opouštěla spojka, každou chvíli hrozilo, že už nezařadím a odstavím auto někde na Jižní spojce nebo ještě hůř - v Barrandovském kopci.  Pepa  se vzorně uvolil, že mě sveze na nádraží a posléze cestu prodloužiol až do samotných Pardubic, což bylo velmi milé. V neděli ráno odsvištěl pro Vítka na letiště a já poskakovala po parkuru na neoficiálkách. Corča běhala moc pěkně, jen ty její nešťastné tunely - 2 odmítnutí a 3 chyby ve slalomu- asi jsem nemohla očekávat nic jiného, samostatný slalom, natož náběh ještě opravdu nemáme. Parkury byly na úrovni poctivé A2, takže žádná sranda. Ve druhém jsem ji diskla, neb jsem ZABLOUDILA (už jsem dlouho nezávodila, je to vidět). Reportáž zde fotky na rajčeti zde

 

18.9.      Naše děťátko si 2 dny před odletem do Bulharska pořídilo horečnatou chorobu, kterou nás samo stihlo nakazit. Vyrazil s třídenní antibiotickou clonou, abychom si pro něj nemuseli jet. Jinak se velmi rychle uzdravil ihned po příletu. Mořský vzduch a kamarádi jsou zázračnou medicínou. Vrátil se skoro zdráv (na rozdíl od nás, kteří se z toho hrabeme už 14 dní)a opět lítá doma bez ponožek a venku v kraťasech.

 

1.9.   Zase nám začala škola, dítě každé ráno tahám z postele za ucho, ožije zázračně po skončení vyučování, nejvíc cestou na plavání. Shelby začala docela pěkně běhat, až na zónovky, které nemáme moc kde trénovat. Už běhá tunely, nebrání se moc ani kruhu, kladinu  a áčko máme na cvičáku (ovšem s trochu jinými parametry), ostatní si musím nechat zajít chuť. Teď jsme ve fázi neřízené střely, která lítá po parkuru a ječí, jak idiotka, příležitostně skočí překážky, které se jí připletou do cesty. Fakt je docela vtipná a hooodně rychlá. Až bude řiditelná, budem mít velké starosti ji uběhat . Isinka trochu marodí, podstatné je asi to, že dost rychle ztrácí zrak a současně špatně slyší (jinak je ale stále při chuti a veselá, až běda - pytlík od Tatranky stále slyší dost dobře). Ne, že by neměla nárok, přežila se o 3 roky, ale brzy bude venku jen na vodítko, jinak to nepůjde. Corča je vykastrovaná, její alergické problémy nabíraly na intenzitě a přestávaly být snesitelné. Zhruba 12 hodin po operaci lítala, jak hasič a přetahovala se s Shelby o uzel s obrovským nasazením. Neuvěřitelný pes.

.

14.8.    Vesele nachystaná na neoficiálky na Ranči El Paso, jenže ve finále z toho byla jen přejímka - se zvrtnutým kotníkem to na žádné velké běhání nebylo. Foťák byl v opravně, tak jsem vzala aspoň Panasonic s vidinou ničemných a rozmazaných fotek. Navíc lilo jako z konve,  fousatou veteránku jsem rovnou nechala doma, páč by to zřejmě odmarodila. Corča jela, ale neběhala - kam by běhala, když já chodím krokem? Střídavě jsem se tedy motala kolem parkuru a v hale kde probíhalo Mistrovství republiky v reiningu.  Paradoxně mám ze psích závodů drtivou převahu koňských fotek  Nakonec jsem při venčení v lese našla tašku hub během cca 1/2 hodiny čistého času, takže nakonec jsem jela domů dokonale spokojena - s úlovkem (i když pohár to fakt nebyl), fotkami  a vidinou smaženice pro Pepu a řízečků pro Vítka.  Nebyl to úplně marný výlet.

 

1.8.    Dovča byla velkolepá, jen pršelo trošku nad plán. Nicméně všichni jsme to bez potíží zvládli a nikdo neochořel, dokonce jsem i odpočatá a plná elánu. Teď vybaluju, peru, uklízím a bilancuji. Fotky jsem musela spravedlivě rozdělit do 3 kategorií, neb by se jinak nevešly. Tentokrát jsem zas tak moc nefotila, počasí nebylo úplně akorát, zmoklý foťák by mi byl celkem k ničemu, tak jsem ho radši chránila. Fotky dětiček , pejsků  a pár foteček z okolí  jsou zde.

 

17.7.    Balíme směr Zahradiště a mooooc se všichni těšíme. Pejsci lítají kolem sbalených tašek a bojí se, že je necháme doma. Kocouři ještě netuší, že sem 1x denně přijde teta, nasype granulky, vyklopí konzervičku, pohladí kožíšky a tím to hasne . Žádné válení v křeslech a na gauči, skákání po parapetu mezi kytičkama  a tahání myší oknem do obýváku se konat NEBUDE!! Všechny holčičky jsou odčervené, nastříkané a naobojkované, já sbalím lékárničku a vyrážíme 

 

2. 7.   Měla jsem tu čest účastnit se alespoň jako pomocník Mistrovství světa v záchranných pracech.  V naprosto vražedném počasí jsem se válela v lese s komáry a mravenci a čekala, že mě nějaký pes zachrání. Ve čtvrtek mě zachránili pouze 2 z 10, kterým jsem se schovávala, neb se nehnul ani lísteček. Zmínění dva psi o mě víceméně zakopli a tvářili se, že mě našli. V pátek to bylo podstatně lepší - maličko foukalo a dobrých výkonů bylo vidět o poznání více. Na rozpálené sutině bylo snad ještě hůř, nejlépe na tom byli figuranti ukrytí pod zemí, tam byl aspoň trochu chládek. Následně jsem navštívila rodiče a převzala od nich Vítka a jeho angínu (tudíž agitábor se bohužel nekoná, budem rádi, když bude zdravý do Zahradiště). Pár fotek z mistráku zde

 

26.6.   Neoficiální závody v Počernicích proběhly hladce, zaběhala jsem si s Corčou, dokonce jsme v branném závodě (Evičky oblíbená pasáž s odložením psa a hodem na cíl nezklamala) doběhly na 3.  místě! Výcvik se přece jen zúročil, Cora byla jedním z mála spolehlivě a rychle odložených psů, jen blízkost misky s grilovaným kuřátkem ji ke konci trochu rozhodila, takže poslední 2 překážky běžela, jak zpomalený film. V jumpingu dokonce snad i zaběhla čistě, kromě drobné chybky ve slalomu. Ještě máme co trénovat. Škoda, že jsem nevytáhla Isu, veteránka byla jen jedna a nedoběhla nic, parkury byly relativně jednoduché, mohly jsme mít pár hezkých cen navíc (otázka, jestli by Isa doběhla, její zrak už fakt není, co býval, a sakra si rozmýšlí, co bude dělat a co ne).

 

28.5.    Ode dneška jsou kocouři nějakým zázrakem docela kamarádi. Nevíme, jak se to stalo, každopádně dnes ráno se neporvali a dokonce na sebe ani nesyčeli. 

 

23.5.    Dnes se nám vrátil Vítek ze ŠVP a pojmenoval nového kocourka Čertík, neb ten se tak projevuje. Rvačky jsou na denním pořádku, kocourek vychází podstatně lépe se psy, než s Tygrem.  Jsem zvědavá, co z nich obou vypadne.

 

22.5.   Vyměkla jsem a s trvale se drbající Corčou jsem ve finále na naši 3. společnou ZZZ ani nenastoupila. Neměly jsme ani moc natrénováno, ale Coře se zhoršila její alergie natolik, že nebyla schopna ani odložení, poněvadž se drbala každých asi 5 minut.

                                                                                      Obrazek 

21.5. Dnes přibyl do naší již tak celkem početné smečky nový člen - nádherný kocourek, asi půlroční křížený siamáček. Seznamka probíhá docela zajímavě, Tygr by se nakonec docela kamarádil, ale mladíček je trochu ostřejší. Také Shelby už dostala "nakládačku", když se za ním chtěla podívat do přepravky . Odneslo to jen trošičku natržené ouško.

 

 

 

19.5.  Dnes jsmeObrazek bohužel museli uspat našeho Levhartíka. Diagnoza infekční peritonitis je neúprosná. Sice bojoval, ale jeho zhoršující se stav a nebezpečí pro ostatní kočky nás přinutil k tomu, že jsme zkrátili jeho utrpení. Bude nám po něm smutno, s Tygrem tvořili nerozlučnou dvojku 

 

 

 

25.4. Shelbička projevila nebývalý talent pro stopování, dokonce vystopovala a v kooperaci s kocoury kuchyňsky opracovala vepřové panenky na gril, zatímco já jsem se ve volné chvilce začetla. Tedy kocouři se asi úplně dělit nechtěli. Tygr smýkal polozmrzlé maso po stole, až mu došel stůl a masíčko se ocitlo na zemi, kde se ho hbitě ujaly naše dvě malé jezinky a začaly jej zpracovávat. Kocouři by bývali utřeli, ale chamtivá Isa na ně hrůzně vrčela, což se jí stalo osudným, poněvadž přilákala mou pozornost. Panenky jim všem byly odebrány, odborně prohlédnuty a shledány ožužlanými, umolousanými a chlupatými, tudíž nepoživatelnými. Rozdělila jsem je poněkud spravedlivěji a my jsme si rozmrazili jiné, ty už jsem na lince hlídala s vyceněnými zuby (kocoury jsem pro sichr vyhodila ven).

  

2.4. Shelby je po operaci, kastrovala se, protože má už dávno odštěňátkováno a měla trochu problém s falešnou březostí.  Proto jsem se rozhodla pořešit to dřív, než nastane něco vážnějšího. Nese to statečně, spokojeně se válí v peří, a dělá na nás nešťastné obličeje, ale venku už prohání sousedů kočky, na to ji břicho nebolí

 

29.3. Dnes nás navždy opustila naše stařičká kočička Minda. Své 22. narozeniny, které jsme jí vymysleli tak, aby Obrazek je měla  společně s Vítkem, už neoslaví . Její ledviny už nepracovaly dobře a přidal se nádor v tlamičce, tak jsme se rozhodli ukončit jí trápení a uspat ji, aby její konec byl důstojný. Zasloužila si to, byla nám výbornou společnicí spoustu let, podílela se na výchově Isinky a malých koťat a přinesla do našeho života spoustu radosti a myší. Mindičko, pozdravuj nahoře brášku, koťata a užij si s nimi lovu myší do sytosti. Budeš nám chybět...

  

13.-14.3. Vyloženě podařený víkend s Katkou Kramářovou. Po náročném týdnu vyplněném prací nad plán i v pátek (do večera, k tomu nemocný počítač, takže veškerá moje mailová korespondence se odehrávala v práci nebo vůbec), to byl balzám. Taky to bylo trochu náročnější, protože jsem se aktivně ujala organizace semináře a v sobotu ráno přijímala SMSky od lidí, co seminář ještě nezaplatili, že vlastně asi ani nepřijedou. Nakonec se nás sešlo lehce přes polovinu přihlášených, ale stálo to za to!  Skoukli jsme videa poslušností, vyslechli povídání a vzápětí si nově nabyté vědomosti zkoušeli prakticky. Pejskové nám dělali jen radost. Shelby se po návštěvě u Ivy  nějak úchvatně probrala, sebrala a začala vcelku spolupracovat. Myslím, že si uvědomila, že už k nám patří napořád (konečně) a má z toho radost. Corinka taky makala krásně, i ostatní se snažili. Katka spokojená, my spokojení... nemělo to chybu.

 

6.3.  Naše premiéra agility, tentokrát už naostro. Podle toho to taky vypadalo. Já s podvrtutým kotníkem v léčbě (obkládky, mazáníčko, klid, a pak s tím jdu běhat), Cora měsíc vcelku neviděla překážku, fakt vtipný výstup. V pvní zkoušce jsem ji rozhodila špatným směrováním na překážku, kterou jsme sice opravily, ale Cora si už dávala bedlivý pozor na každý můj pohyb, takže poslat ji před sebe a cokoli provádět jí za zády prostě nešlo. Zbytek parkuru byl tedy jedna velká improvizace, nakonec jsme se diskly na předposlední překážce, kde jsem ji povzbudila pohlazením, neb už dělala hovadiny. Druhý běh byl ještě vtipnější, mezitím jsem si stihla ještě venku na ledě rozbít koleno. S tímto handicapem jsem si tedy dala velký náskok, abych zvládla úvodní rovinku, ovšem Cora opět nepřekvapila a s výrazem "panička mě navždy opouští" vynechala tunel a pelášila za mnou. Povel tunel slyšela dobře, protože když jsem se otočila a zastavila, vletěla do tunelu, jenže z druhé strany. Disk jsem pravda čekala na úplně jiném místě, než je 3. překážka, navíc v rovince. Zbytek parkuru už byl jen pro srandu a běžela vlastně moc hezky. No co se dá dělat, žádný začátek není jednoduchý. Nedostatek tréninku a moje naprd kondice se přece někde projevit musela. Příště to určitě vyjde

 

2.3.   Dnešní výlet se taky docela vydařil, jeli jsme za Ivou Jílkovou do Zákup. ukázat jí, jak se u nás Shelbička má a taky se podívat na štěníšky od Macy. Cestou jsme se prošli kolem Mácháče, který jsme vlastně  ani pořádně neviděli, neb je z velké části obehnán kempy v soukromém majetku a celý ho obejít za 2 hodinky nelze. Holky si pořádily v lese, s Vítkem jsme postavili domeček pro skřítky  a pak jsme se ještě prošli po Zákupech, zámek je hezký, má výběh pro medvěda (ten byl zalezlý) a nádhernou zahradu. V létě se tam vypravíme znovu. U Ivy Corču trochu pocuchal Jack, nikdo neodhalil, proč. Po důkladné domluvě to hbitě zopakoval a nakonec by se v afektu pustil i do Shelby nebo Izzi, takže byl separován ze smečky.  Vítání bylo bouřlivé, Shelby měla óhromnou radost, že Ivu a své kamarády zase vidí. Štěňátka jsou pěkní draci, tahali Coru i Shelby za uši a ocásky a ty se s nimi trpělivě a něžně muchlaly. Corinka bude asi dobrá máma. Na závěr akce Shelby málem probourala dveře, když viděla, že se chystáme domů a Cora už čeká venku. Zoufale se cpala ven škvírkou ve dveřích a následně i dveřním okénkem (které bylo ovšem zavřené). Tak už je asi opravdu naše, vypadá, že nás fakt chce

 

 1.3. Dětičky mají prázdniny a já dovolenou. Výlet do Pardubic nějak úplně nevyšel, tak jsme vyrazili s Vítkem, Shelbinkou a Corou do ZOO. Shelby měla  ze zvířátek dodatečné Vánoce, nejbáječnější byly promyky, ocelot stromový a malá šelmička odborně nazývaná Tayra, jinak se chtěla vloupat do výběhu zubrům a z volně pobíhajících kachen a slípek zelenonohých byla úplně na větvi. Cora se nechala zblbnout u šelmiček, ale daleko víc ji zajímala možnost pasení kozorohů a kamzíků. Ještě, že byli za plotem, důrazně dávali najevo svůj nesouhlas. Další překvápko jsme připravili ostraze zoo, když jsme ráno prošli s pejskama, pak spořádaně odešli a po chvíli se vrátili na oběd  bez pejsků, které jsme odložili k odpočinku v autě.   Pár obrázků zde

 

31.1.  Rušíme veškeré cvičební aktivity, neb Corinka si včera zchromila krk v rámci divokých hrátek s Cherry. Ještě s tím večer odskákala dvouhodinovku agility s velkou vervou, ale závěr už byl slabší a dneska ráno se jí ani nechtělo z boudy. Odmítá otočit hlavu a hystericky ječí na Cherry, pokud se k ní dostatečně přiblíží. Takovou ji neznám, takže má zřejmě důvod. Tak leží přes den doma v obýváku (na těch asi 20 m2 jsou celkem 3 psi a 2-3 kočky, tak si jistě dokážete představit, jakto u nás doma vypadá) a v noci v boudě :-(

 

24.1. Závod náčelníka jsem tentokrát absolvovala sřídavě s foťákem na krku a zatarasená ve skříni pod sutí.  Je to docela škoda, protože se Cora jako jediná při tréninku napoprvé popasovala s docela těžkým úkrytem (i když tak, jak štěkala, možná bych jí to nevěřila, bylo to hodně nejisté). Jinak kromě psí zimy byl závod moc pěkný a poučný, zejména proto, že bylo závodníků žalostně málo a chodila jsem v záchranné četě, tudíž jsem viděla práci všech 4 psů v 1. speciálu. Ve 2. jsem byla zahrabána a našli mě 3 pejsci, Zuzanin Amis vyštěkal naprosto přesvědčivě falešňák 10m ode mě. Fotky na rajčeti:

http://realgar.rajce.idnes.cz/Zavod_nacelnika_24.1.2010/

 

Přejeme všem našim kamarádům a návštěvníkům stránek

Obrazek

 

 

 

                                            vše nejlepší do nového roku

 

Archiv novinek 2009

 

 

 

 
 

 

Portrét



Kontakt

MVDr. Marta Skrejvalová

Praha

603 179 294

Archiv

Kalendář
<< listopad >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30